pátek 12. srpna 2016

Mé osobní, plavkové drama


Znáte takový ten pocit, kdy chcete vypadat strašně elegantně a sebevědomě a nakonec z toho vyjdete jako ten největší blbec?

Byli jsme na dovolené v Řecku, na ostrově Kréta a měli jsme půjčené auto na výlety.
Protože s námi jezdí i naše malá dcera, musíme si to trochu upravit podle ní, protože její zpruzený obličej dovolenkové náladě moc nepřidává.

Zastavili jsme u nádherné pláže v Malii, která sice byla veřejná - tudíž se dalo předpokládat, že bude plná místních domorodců - ale budiž, riskneme to.
Zaplatili jsme nekřesťanských 7 Euro za dvě lehátka a slunečník, který ani nešel roztáhnout. Manžel s dcerou, kteří jeli už v plavkách, skočili do vln a pokřikovali na mě, ať jdu s nimi. Šla bych, kdybych i já měla plavky. Takže hurá, jdu na to.
Na obě strany jsem vyslala spalující pohledy, jestli někdo nekouká, ale všech asi 100 lidí si mě ani nevšimlo. Moje malé, osobní drama začíná...
Takže podprsenka. Jedno ramínko, druhé ramínko...ale jak ji rozepnu? Takže zpět, znovu a jinak. Podotýkám, že pod tričkem je na manipulaci velmi málo místa, jestliže nemáte na sobě zrovna stan. Po pěti minutách jsem ji úspěšně cpala do tašky a vrchní díl plavek mám na sobě. Je pravé poledne, asi 40 stupňů, pot ze mě lije po litrech!
Teď ovšem druhá část a to ta horší, kalhotky. Kdyby mě někdo připojil na EKG, rafička by asi vyletěla z přístroje. Kolem pasu jsem si uvázala ručník a snažila jsem si stáhnout kraťasy a následně kalhotky, což ale opravdu není jednoduché! Jen tak na okraj - celou dobu jsem se u toho tvářila jakože nic, jakože jsem velmi nad věcí! Povedlo se a já, udýchaná a na pokraji nervového zhroucení mám spodní prádlo dole. Funěla jsem jak hroch a rudá jsem byla až za ušima. Byla jsem přesvědčená, že mě určitě všichni pozorují. Žížalími pohyby jsem na sebe narvala spodní díl plavek a je mi jasné, že mé bledé půlky sem tam vykoukly.
Celá tahle anabáze s plavkami mi trvala zhruba 35 minut! A moje rodina byla celou tu dobu ve vodě. Takže umíte si představit, co se ve mě dělo, když jsem v plavkách stála na břehu a oni se rozhodli, že už to stačilo a posuneme se o kus dál, na jakési místní památky! Ani jsem se nenamočila.

Z toho plyne ponaučení - nebuďte stydliví, buďte nahatí :D


Žádné komentáře:

Okomentovat