Vánoce po francouzsku

„Zdobte domy, zdobte síně,

 fa la la la la, la la la la.

Dítě spinká matce v klíně,

 fa la la la la, la la la la.“

Evie kdysi Vánoce milovala, ale teď se už nemůže dočkat, až budou za ní. Snaží se jim uniknout tak, že odjede z Anglie úplně sama na francouzský venkov, kde chce jen být zavřená u krbu, jíst a pít. Je odhodlaná Vánoce úplně ignorovat. Když se však čirou náhodou seznámí se svým charizmatickým sousedem Didierem, který má za sebou podobně bolestné zážitky jako ona, začnou se dít pravé vánoční zázraky. Bude to vše ale stačit, aby zmizel přízrak předchozích Vánoc?

„Bonsoir. Moc se omlouvám, že vás ruším, madame, ale chtěl jsem se zeptat, jestli ná´odou nemáte stru´adlo. Nemohl bych si  ´o od vás půjčit? Víte, mám doma lanýž, a chtěl jsem si udělat dobrrrrou omeletku. Jenže malheureusement nemám stru´adlo…“

Ach pane bože, tohle je ta nejlepší halucinace, co znám! (…) Naklonila jsem se dopředu a začala zvracet, Bradleymu Cooperovi přímo na boty. Měl na sobě černé kožené polobotky, jak jsem si mimochodem stačila všimnout, takový ten druh, co má v sobě vyražený vzorek malých dírek. To bude šichta, než se to vyčistí.

Vánoce po francouzsku je příběh plný výborného jídla, dobrých přátel, francouzských slov a krásných, elegantních Francouzů, kterým prostě nelze odolat. Kniha přináší podle mého určité poselství, o čem jsou vlastně Vánoce. A také o tom, že je důležité, abychom si udrželi víru v lepší zítřky. Musíme živit nadějí své duše i těla, musíme udržovat žhavý plamínek ve svých srdcích – a nedbat na to, že je slabý a skomírá. 

Pokračování recenze najdete na stránkách Dobrých knih zde.