pondělí 9. dubna 2018

Pod zámkem


"Byla jsem obětí sektářského otce."

Ufff… Právě jsem dočetla tuto knihu a mám slzy v očích. Hlavou se mi honí tolik myšlenek a bolesti, kterou Maude zažila, že se to nedá ani popsat. Kde tedy začít? Asi pěkně od začátku…

I po více než padesáti letech si Maude Julienová pamatuje ten zvuk, když se za ní zavřela mříž. Její otec se jí rozhodl věznit v domě po celý její život, a zde se z ní snažil „vychovat nadčlověka“. Dívku, která by měla překonat všechny nástrahy a čelit útočníkům, únoscům, válce… prostě všemu na co si vzpomenete. Malé Maude jsou ale jen tři roky a už se musí potýkat s různými otcovými výmysly, jako je stavění zdí na zahradě, musí překonávat strach zavřená po tmě celou noc ve sklepě plném krys, čelit bolesti, utrpení, krvi, musí se sama naučit salta, plavat, hraje asi na osm hudebních nástrojů a spousty dalších věcí… Jak roky plynou, Maude vůbec nezná život za plotem, nikdy neměla kamarády, nikdy nechodila do školy… Ale sama tuší, že co se u nich doma děje, není správné. Občas se snaží vzdorovat, ale na to reagují rodiče pouze vyššími tresty a Maude se cítí méněcenná, že otce zklamala. Co za hrůzy a utrpení se dělo za zdmi tohoto domu? Čemu musela malá Maude čelit? A jak se jí podařilo uniknout ze spárů zlého otce? Stává se Maude konečně svobodnou bytostí?

Protože se otec příliš nezabývá čistotou, mám na starosti dost málo domácích prací. Při vzácných příležitostech, když dostanu rozkaz zamést rozlehlé místnosti v přízemí, sbírám tisíce chuchvalců prachu. Všude v rozích u stropu tkají pavouci v klidu pavučiny (…). Co se týká mytí nádobí, je to čistě a prostě jen ztráta času. Otec rozhodl, že po jídle stačí zakrýt prázdné talíře a příbory prostíráním, schovat je spolu s použitými skleničkami do příborníku v jídelně a nechat je tam do příštího jídla. (…) Čas od času musím také vytřít hadrem koupelny. Ale nikdo nečistí vanu a umývadla, která jsou pokrytá nechutnou vrstvou špíny. Podle otce mytí snižuje imunitu. To je důvod, proč se prostěradla a ručníky perou dvakrát ročně. Spodní prádlo se pere jednou za měsíc.


 

Neuvěřitelně bolestná, skutečná, zvrácená autobiografie, která vás rozebere na kousíčky a bude vás bolet jen číst o tom, co vše musela malinká Maude prožívat. Klobouk dolů, že se dokázala vrátit v myšlenkách ke své hrůzné minulosti a vše podrobně sepsat do této velice silné knihy. Jediné, co mě napadlo a v příběhu to nebylo zmíněno, je, jak to dopadlo s matkou. Jak ta skončila, kde žila? Setkaly se někdy spolu?

Pod zámkem je opravdu bolestný, děsivý, krutý příběh, který nám ukazuje, co vše se na světě děje za hrůzy a může se stát klidně u vašich sousedů. Tyto memoáry by si měl přečíst každý, přináší všem poselství, určitě vám otevře oči a třeba se budete více dívat okolo sebe…

Moc děkuji nakladatatelství JOTA za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.


Žádné komentáře:

Okomentovat