středa 18. dubna 2018

ZAHRADA ŽIJE - ZAHRADNIČÍME S DĚTMI



„Napojte se na přírodu a vytvořte si zahradu, která žije.“

Chcete, aby vaše děti poznávaly přírodu a trávily více času venku? Začínáte se zahradničením a potřebujete základní rady? Nebo se prostě potřebujete nově inspirovat? V této knize najdete všechno! Spousty informací, jasné postupy s návodnými fotografiemi – s dětmi si tak můžete vše vysvětlovat, plánovat a zkoušet. Práce na zahradě vás vrací ke kořenům a k přírodnímu ročnímu cyklu. Spolu s dětmi na jaře zasejte semínko a sledujte, jak se rostlina vyvíjí a roste, v létě si užijte hojnost sklizně a na podzim nasbírejte osivo na další sezonu. Pomáhejte, hrajte si, pěstujte a radujte se ze společné tvorby a každodenních zázraků…


Kniha je rozdělena do šesti sekcí, které jsou: Poznáváme přírodu, Začínáme zahradničit, Jaro, Léto, Podzim, Zima. V každé sekci je mnoho fotografií a informací k danému tématu. V první části Poznáváme přírodu, najdeme třeba kapitoly jako Život v půdě, Hmyz na zahradě, Ptáci na zahradě aj. V části Začínáme zahradničit, najdeme kapitoly Jak zpracovávat půdu, Jak sít a sázet, Jak množit naše rostliny, Jak správně zalévat, ale také třeba Jedovaté rostliny či První pomoc. Dále následuje část projektů na celý rok, která je rozdělená podle ročních období. Jaro obsahuje například kapitoly Smíšený zeleninový záhonek, Bylinková zahrádka, Čas na letničky, Zasaďte si vrbu a pleťte z proutí, Bezový sirup a spousty dalších. Léto má kapitoly jako Měsíčkový olej na bolístky, Repelentní rostliny, Hrátky u vodní zahrádky a jiné. Podzim obsahuje Záhonek pro podzimní úrodu, Založte si kvetoucí louku, Vysaďte si ovocný stromek a spousty dalších. A na závěr Zima obsahuje kapitoly jako Co dát ptáčkům do zobáčku, Zimní inspirace a jiné.





Opět překrásná publikace z nakladatelství Smart Press, která nemusí být nutně návod jak zahradničit pouze s dětmi, ale také je skvělý rádce pro začátečníky nebo někoho, kdo hledá novou inspiraci.  Je dokonale propracovaná, všechny rady a nápady doprovázejí podrobné fotografie. Nádherné fotografie, musím zdůraznit. Knihou listovat je prostě radost. Pokud milujete přírodu, zahradu, květiny, pak je přesně ta pravá pro vás. Nám bude určitě dobrým rádcem i pomocníkem, protože právě začínáme letos poprvé zvelebovat zahradu. Doteď jsem měla zkušenost pouze se zahradničením na balkoně, a proto, když jsem tuto knihu viděla, okamžitě mě napadlo, že pro nás bude prostě skvělá. Zároveň ji jistě později i s dětmi ocením, a budu zde hledat nápady, jak zapojit i je. Zkuste tuto velmi šikovnou knihu, jistě ji oceníte, tak jako já a navíc bude opravdovou ozdobou vaší knihovničky.


Moc děkuji nakladatelství SMART PRESS za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.




pondělí 16. dubna 2018

Domino





Náhoda, nebo skvěle promyšlený, zvrácený plán? Dva lékaři, dvě zmizení, jedna smrt. Čas běží...




Je to až příliš velká náhoda, že z jedné nemocnice zmizí hned dva lékaři. Psychiatr Thomas Hofmann byl nalezen, umučený, mrtvý. A proto, když zmizí i jeho kolega Erik Jensen, vypadá to, že jde o ten samý případ a policie rozehrává hru o čas. Na pomoc je povolána i psychiatrička Nathalie Svensson, které jde i o něco víc, než jen nalézt lékaře. Její sestra byla tou poslední, kdo ho viděl živého a v pořádku.
Nathalie se zapojí do pátrání spolu s ostříleným policistou, jednou nohou v důchodu, který už má své jisté a rozhodně zažil ledacos. Do týmu přiberou i naprostého zelenáče, mladíčka Tima, který se svou neznalost snaží zakrýt pod fasádou všeznalství a sebestřednosti.
Policejní pátrání je složité, spousta otázek, málo odpovědí. Malou nápovědou je kostička domina, kterou pachatel zanechal na místě činu, ale ani ta nedává odpovědi na otázky, které před policisty stojí. 
Je snad pachatelem pacient z místní psychiatrie, Kent Runmark, který má za sebou vraždu, spáchanou pod vlivem své nemoci? Nebo jde o víc?

"Své oběti ukrýval tři metry pod podlahou, na níž stála, v místnosti v uzamčeném patře vybaveném pro případ války, ke kterému měl klíč i přístupovou kartu. Tak blízko a přece tak daleko..."



S autorem Jonasem Moströmem se nesetkáváme poprvé. Milovníkům, thrillerů a detektivního žánru je již dobře známý svou knihou Fontána, v hlavní roli s psychiatričkou Nathalií. 
Podle mého se nejedná o klasickou švédskou krimi, na tu je zde příliš málo krveprolití a záhad. 
Počítejte s tím, že Domino má docela pomalý rozjezd, příliš omáčky na prvních stranách. Ale později, až se plně ponoříte do čtení, se vám dostane docela oddechové kriminálky, kdy o překvapení nebude nouze.
Sympatické a lehce uvěřitelné hlavní postavy vás budou provázet stránkami, na kterých se odvíjí pomalé drama a zjistíte, že musíte číst, aby jste se konečně dopátrali, kdo je viníkem  a zda se podaří nalézt uneseného lékaře.





Za recenzní výtisk děkuji Knihcentru

Kniha:     Domino
Autor:     Jonas Moström
Vydal:      XYZ
V roce:     2017
Stran:      328

pátek 13. dubna 2018

MODERNÍ JÓGA OD A DO Z




Tato kniha je dokonalým průvodcem, který vás krok za krokem zasvětí do cvičení sérií pozic jógy či praktikování meditace. Prostřednictvím jógy stvořené na míru modernímu životu se naučíte lépe zacházet se svým tělem, myslí a energií. Potřebujete ulevit od bolesti? Chcete být více v klidu? Toužíte být lépe soustředění a spokojenější sami se sebou? Pak je tato publikace přesně pro vás…

Když jsem tuto Moderní jógu od A do Z poprvé uviděla, napadlo mě, že bych ji měla zkusit. Jógu jsem dřív pravidelně cvičila, ale pak od ní nějak, hlavně kvůli nedostatku času, upustila. Neprožívala jsem tedy tu její duchovní část, ale rozhodně mě bavila a pomáhala mi na má bolavá záda. Ze zdravotních důvodů toho teď mnoho cvičit nemůžu, ale některé části jógy by mohly být pro mě to pravé.

Když knihou letmo prolistujete, zjistíte, že obsahuje hromadu fotografií všech cviků a pozic. Je zde také úvod, který nás zasvětí do přínosů jógy, její psychologie, dýchání aj. Podstatou jógy je vývoj. Jedna z klasických definic smyslu jógy zní: dosáhnout něčeho, čeho jsme nebyli schopni dosáhnout předtím. Dozvíme se, jak jóga dokáže, abychom se cítili dobře, jak začít, jak používat tuto malou, ale obsáhlou knížku. Jsou zde cviky jak pro lepší tělo, tak pro dobré zdraví, dýchání, zdravá záda, kyčle a relaxace.



Zkuste tuto knihu od Christiny Brownové, která se věnuje józe již desítky let, je mezinárodně uznávanou učitelkou a vede oceňované výcvikové programy pro učitele jógy. Je autorkou několika publikací o józe, včetně této.
Kniha je krásně zpracovaná, přehledná a já jí moc doporučuji každému, koho toto téma alespoň trochu zajímá.

Moc děkuji nakladatelství METAFORA za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.





Právě teď nás baví...




Jaké knihy nás momentálně baví? Které zajímavé příběhy jsme za poslední měsíc objevili?

Vybrala jsem pro vás 6 TOP KNIH, které mě poslední dobou zaujaly nejvíce a opravdu se mi moc líbily. Četla jsem všechny a určitě si zaslouží vaši pozornost, protože jsou prostě jedinečné a skvělé! Pojďme se už na ně podívat, třeba vás některá zaujme hned na první pohled…



Alena Mornštajnová
Pokud bych měla do tohoto článku vybrat jedinou knihu, pak to bude právě Hana! Je to žánr, který musí chytit za srdce každého. Ať je vám patnáct nebo osmdesát let, ať jste muž či žena. Hana si vás určitě získá. Je to krásný a velice silný příběh mladé ženy, která prošla peklem koncentračního tábora a přežila. I když si mnohokrát říkala, že by byla raději už dávno mrtvá… Hana je román o lásce, válce, bolesti, nemoci a o tom, jak i malá změna v plánu dne, může změnit celý život. Přečtěte si tento příběh. Je důležitý, přináší poselství a určitě vás zasáhne, tak jako mě.

Cynthia Swanson
Tento román mě moc mile překvapil. Příběh se mi opravdu hrozně líbil. Málokdy se mi stane, že mě kniha baví od první stránky, ale tady to tak bylo. Vcucla mě do děje a nepustila, dokud jsem nebyla na konci. Je to nádherná kniha o lásce ke svým blízkým, o ztrátě, bolesti a hledání vlastní identity. A také o tom, jak jediná vteřina může ovlivnit váš život a zcela ho obrátit naruby. Knihkupkyně je autorčino první dílo. Já už teď vím, že až u nás vyjde další kniha od Cynthie Swanson, určitě ji musím mít!



Pokračování článku můžete přečíst na stránkách Dobrých knih zde.



pondělí 9. dubna 2018

Pod zámkem


"Byla jsem obětí sektářského otce."

Ufff… Právě jsem dočetla tuto knihu a mám slzy v očích. Hlavou se mi honí tolik myšlenek a bolesti, kterou Maude zažila, že se to nedá ani popsat. Kde tedy začít? Asi pěkně od začátku…

I po více než padesáti letech si Maude Julienová pamatuje ten zvuk, když se za ní zavřela mříž. Její otec se jí rozhodl věznit v domě po celý její život, a zde se z ní snažil „vychovat nadčlověka“. Dívku, která by měla překonat všechny nástrahy a čelit útočníkům, únoscům, válce… prostě všemu na co si vzpomenete. Malé Maude jsou ale jen tři roky a už se musí potýkat s různými otcovými výmysly, jako je stavění zdí na zahradě, musí překonávat strach zavřená po tmě celou noc ve sklepě plném krys, čelit bolesti, utrpení, krvi, musí se sama naučit salta, plavat, hraje asi na osm hudebních nástrojů a spousty dalších věcí… Jak roky plynou, Maude vůbec nezná život za plotem, nikdy neměla kamarády, nikdy nechodila do školy… Ale sama tuší, že co se u nich doma děje, není správné. Občas se snaží vzdorovat, ale na to reagují rodiče pouze vyššími tresty a Maude se cítí méněcenná, že otce zklamala. Co za hrůzy a utrpení se dělo za zdmi tohoto domu? Čemu musela malá Maude čelit? A jak se jí podařilo uniknout ze spárů zlého otce? Stává se Maude konečně svobodnou bytostí?

Protože se otec příliš nezabývá čistotou, mám na starosti dost málo domácích prací. Při vzácných příležitostech, když dostanu rozkaz zamést rozlehlé místnosti v přízemí, sbírám tisíce chuchvalců prachu. Všude v rozích u stropu tkají pavouci v klidu pavučiny (…). Co se týká mytí nádobí, je to čistě a prostě jen ztráta času. Otec rozhodl, že po jídle stačí zakrýt prázdné talíře a příbory prostíráním, schovat je spolu s použitými skleničkami do příborníku v jídelně a nechat je tam do příštího jídla. (…) Čas od času musím také vytřít hadrem koupelny. Ale nikdo nečistí vanu a umývadla, která jsou pokrytá nechutnou vrstvou špíny. Podle otce mytí snižuje imunitu. To je důvod, proč se prostěradla a ručníky perou dvakrát ročně. Spodní prádlo se pere jednou za měsíc.


 

Neuvěřitelně bolestná, skutečná, zvrácená autobiografie, která vás rozebere na kousíčky a bude vás bolet jen číst o tom, co vše musela malinká Maude prožívat. Klobouk dolů, že se dokázala vrátit v myšlenkách ke své hrůzné minulosti a vše podrobně sepsat do této velice silné knihy. Jediné, co mě napadlo a v příběhu to nebylo zmíněno, je, jak to dopadlo s matkou. Jak ta skončila, kde žila? Setkaly se někdy spolu?

Pod zámkem je opravdu bolestný, děsivý, krutý příběh, který nám ukazuje, co vše se na světě děje za hrůzy a může se stát klidně u vašich sousedů. Tyto memoáry by si měl přečíst každý, přináší všem poselství, určitě vám otevře oči a třeba se budete více dívat okolo sebe…

Moc děkuji nakladatatelství JOTA za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.


středa 4. dubna 2018

Šťastně až do smrti





Milujete tolik, že byste dokázali zabít?

Tuto otázku si pokládal Christian i jeho žena Leonora. Manželé kolem padesátky, přes dvacet let spolu. Mají všechno. Nebo přesněji řečeno - měli všechno. Měli by žít spokojení a šťastní, ale nic ve skutečnosti není tak, jak se na povrchu zdá. Jednoho dne Christian dostane SMS a nechce jí ženě ukázat. Leonora tak dostává podezření a začne pátrat. Spekulace se jí záhy potvrdí na firemním večírku, kde přistihne svého muže při sexu s kolegyní. Leonora svého muže vydírá a nehodlá se ho jenom tak vzdát. Christian přemýšlí několik dní nad bezvýchodnou situací, až ho napadne jediné řešení. Musí se své ženy zbavit. Počká si na Leonoru ve firemní dodávce na silnici v lese a srazí ji… Jak to vše dopadne? Byla to opravdu jeho žena? Pokud ne, koho tedy zabil? Bude ho jeho milenka milovat, i když ho zavřou za vraždu? Kdo je pro Christiana přednější, syn Johan nebo bokovka Zenia? Rozhodne se konečně Christian co dělat se svým životem?

„Leonoro,“ začne Christian. Zarazí se. (…) „Nechci, aby to bylo ošklivé. To je to poslední, co bych chtěl. Bude to férový rozvod.“
  „Ne. Nebude, Christiane. Bude to krvavá lázeň. Není to zase tak dlouho, co jsi podvedl finančák. Pořád tě za to můžou zavřít.“
  „Já…“ Postoupí o krok blíž ke gauči. Ona se dosud nepohnula, sedí bez hnutí. „Udělal jsem všechno potřebné pro záchranu našeho syna!“ Sám slyší, že už skoro křičí. „Copak ses úplně zbláznila? Bez těch operací by tu s námi dneska nebyl!“

Toto je moje druhá kniha od autorů píšících pod pseudonymem Anna Ekberg a musím říct, že Ztracená se mi líbila přece jenom o maličko víc. Ze začátku mi děj tohoto thrilleru přišel trochu zdlouhavý a trvalo mi se začíst. Ale asi tak v polovině nabral příběh takový spád a stalo se toho tolik, že budete zírat s otevřenou pusou. Je psaný zajímavým stylem, kde detektiv vypráví o případu své dceři a popisuje jí, co se stalo. Kapitoly se střídají ze života Christiana a Leonory a z pohledu detektiva Holgera. Příběh obsahuje pár stran erotiky a sexu, ale ne zase tolik, aby to někomu, kdo to v knihách moc nemusí, vadilo.

Šťastně až do smrti je napínavý milostný thriller o plánované vraždě, o majetnictví ve vztahu, vášni, sexu a tajemství druhých. Tajemství, která postupně vyplouvají na povrch, vy si napětím budete hryzat nehty a budete chtít vědět víc a víc. Tempo románu se s dalšími odkrytými vrstvami zrychluje a ke konci nabírá spád a odhalení, které byste opravdu nečekali. Více prozradit nemohu, musíte si knihu přečíst sami, rozhodně stojí za to…


Moc děkuji nakladatelství METAFORA za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.






neděle 1. dubna 2018

Tváře noci





Svět módy nebyl nikdy tak nebezpečný...A jeden zvrácený vrah nebyl nikdy tak trpělivý...





Seznamte se s dravou novinářkou Sophií Kentovou. Jak už to tak bývá, i tato hrdinka má za sebou velké trauma, které ovlivnilo její život. Po smrti jejího bratra se snaží držet hlavu vzhůru, ale ne vždy se jí to daří. Proto není moc překvapením, když se snaží spasit jednu nešťastnou modelku, pocházející z Ruska, se kterou se záhy spřátelí. I přesto, že se poznaly za docela tragických okolností, kdy se Sophie snaží dozvědět víc o mrtvém chlapci, pojí je křehké pouto opatrného přátelství.
Ale člověk míní, život mění... Po večeru, kdy už to vypadá, že se Natalije Sophii svěří s jakýmsi tajemstvím, je nalezena mrtvá. Brutální vražda a zohavené tělo i tuto novinářku rozhodí. O to víc, když si uvědomí, že tomu snad mohla předejít, kdyby jen byla trochu víc důsledná a na přítelkyni víc tlačila. Natalije měla strach, ale koho se tak bála, si odnesla s sebou a její ústa umlkla navždy.
Sophie se již po druhé snaží zvednout a tentokrát se nevzdává. Ponoří se do krutého světa modelingu, kdy dívky jsou brány jen jako zboží, aby dosáhly svého snu, musí obětovat mnohé a mnohé si musí nechat líbit.
Při své honbě za článkem a nalezením spravedlnosti naráží na dávný případ, kdy zemřela jiná mladá dívka a kolotoč otázek se roztáčí naplno.
Ustojí Sophie odpovědi, nebo ji stáhnou dolů?

Máme před sebou naprostou novinku z dílny Mystery Press, první knižní počin bývalé anglické novinářky Corrie Jackson. 
Ve svém debutovém díle vychází ze svých novinářských zkušeností a proto není divu, že jako hlavní hrdinku si vybrala žurnalistku. 
Tváře noci nemají žádný pomalý rozjezd, žádná zbytečná omáčka a tanečky kolem úvodu. Hned na prvních stránkách jsme vtaženi do krutého a násilného světa a nikoho nenechá na pochybách, že nám nedovolí vydechnout do samotného konce.
Trochu už mi vadí, že každý hlavní hrdina s sebou vláčí nějaké životní trauma, které z něho dělá alkoholika, nebo v mírnějším případě podivína, závislého na uklidňujících prášcích.
Sophie Kentová je zapálená, dravá, trochu morbidní, jak si libuje v místech činu. A přiznávám, nějakou tu stránku mi trvalo jí přijít na chuť, tolik negativismu v jedné nátuře bylo moc i na pesimistu, jako jsem já.
Na druhou stranu musím ocenit, jak moc nám autorka přiblížila svět modelingu a osobně jsem tedy docela vděčná, že mě nikdy přehlídková mola nelákala. 
Corrie Jackson má v rukávu ještě jednu knihu s názvem Dokonalá oběť, opět v hlavní roli s neohroženou novinářkou a jsem tedy docela zvědavá, zda si mou pozornost udrží i v této knize. Obrovský potenciál rozhodně má.

Děkuji Mystery Press za poskytnutí recenzního e-booku.

Kniha:     Tváře noci
Autor:     Corrie Jackson
Vydal:     Mystery Press
V roce:    2018
Stran:     368



pátek 30. března 2018

Sestry až za hrob



Teď už jsi svobodná, Avo. Veškerá rozhodnutí, která odteď učiníš, budou patřit jen a jen tobě. A jsme na konci....
Dvě sestry, dva osudy, jeden příběh...





Toto není obyčejný příběh. Tato kniha je zpovědí sesterské lásky, závislosti jedné na druhé, ač snaha o to, vymanit se z tohoto bludného kruhu, byla.
Ava a Zelda, nebo Zelda a Ava. Jména začínající na první a poslední písmeno abecedy, dvojčata, která bez sebe neumí žít. Ale každá je úplně jiná.
Už od mala to neměly jednoduché. Otec po letech od rodiny odešel a zůstaly na staré, neprosperující vinici pouze s matkou alkoholičkou, u které se brzy začne projevovat demence. Zelda je smířená, Ava přetrhává veškerá pouta a odchází žít do Francie, daleko od smutného, tmavého domu, kde alkohol hraje prim. 
Ale Zelda umírá a je načase se vrátit. Má to jen jeden háček. Ava si rozhodně nemyslí, že je její sestra mrtvá. Je přesvědčena, že jde pouze o j´další z jejich her, na jejímž konci vyskočí a zakřičí "Překvapení, já žiju, to jsem tě nechytala"....
Ava se po návratu domů musí vyrovnat s neutěšeným stavem své matky, naprosto propadlé alkoholu, odpustit svému otci, zjistit, co se sestře stalo a kde se skrývá. Nebo je snad opravdu mrtvá a tohle má být konec?
Musí projít pozpátku Zeldin život, od doby, kdy odjela, aby pochopila, odpustila a sama nalezla svůj vnitřní klid. Napomáhají jí v tom Zeldiny zprávy, které Ava dostává, které ji udržují v jistotě, že její sestra žije a tohle je jen jedna z jejích her. 



Podle mého názoru je kniha zcela mylně zařazena mezi thrillery. Thriller to rozhodně není, není to ani detektivka, ale oddechové čtení taky ne. Já sama jsem byla trochu smutná, když jsem knížku četla, protože je v ní tak moc bolesti, tolik nevyřčeného.
Boj Avy za to, aby se vymanila z prostředí, které ji stahuje ke dnu, je předem prohraný. Zelda, která zůstala sama s matkou, která počítá minuty do doby, kdy se bude moct napít, se se vším vyrovnává po svém a její rebelství dotáhne až k dokonalosti.
Všechny tři ženy mají stejný problém - všechny holdujou alkoholu, ať už v jakémkoliv množství. V knize je taky spousta starých křivd, které se derou na povrch a žádají o odpuštění. Musíme začít od samého začátku, abychom pochopili závěr knihy. Trochu jsem doufala, že to bude klasický happy end, ale ten se prostě nekonal.
Sestry až za hrob může být i váš příběh, váš život.





Za recenzní výtisk děkuji Knihcentru

Kniha:     Sestry až za hrob
Autor:     Caite Dolan Lechová
Vydal:     Host
V roce:   2017
Stran:    360

čtvrtek 29. března 2018

Jaro v Athénách





Jak mnozí z vás víte, před 14dny jsme se vrátili z Athén. Tohle krásné město jsme navštívili už podruhé a určitě ne naposledy. Čekalo nás nabitých pět dní s přáteli, plných teplého počasí, moře, sluníčka, barevných květin, zeleně, pomerančů, citronů, mandarinek,  památek, místních přátel, dobrého jídla a hromady nachozených kilometrů. Když jsme přistáli na letišti v Athénách, řekla jsem si: "Ach, jsem doma 💓." Kdo to nezná, nepochopí. Ale já se tam tak prostě cítím. Jako první jsme se hrnuli ke kanceláři půjčovny aut, kde jsme měli už předem zamluvené auto. Nasedli jsme a jeli jako první k moři. Rozhodovali jsme se kam, nakonec zvítězila nejbližší Glyfáda. Což je část Athén, kde je několik městských pláží, cesty jsou lemované palmami, je zde také rybí trh a menší přístav. 






Byli jsme unavení z cesty, ale moře nás tak nabilo energií, to se nedá popsat. Síla moře je prostě fascinující, nezaměnitelná. Stavili jsme se nakoupit pár drobností k snídani a frčeli směr centrum, ubytovat se. Našla jsem krásný soukromý byt k pronajmutí, takže jsme byli mezi místními, přímo v centru, 300m pod Akropolí. Domů jsme dorazili až večer, za tmy, cesta se trošku protáhla, všude byly kolony, uzávěrky - v centru byla stávka. Ale ráno pak stálo za to. Probudil nás tento krásný výhled na pomerančovníkovou alej a ta vůně, když kvetou! Nádhera. Trošku mi připomíná jasmín. A voní to v celé ulici... V Athénách jsou pomerančů, mandarinek a citronů plné stromy celoročně. Je to prostě krása a my se nemohli vynadívat.


Po snídani vedla naše první cesta přímo na Akropoli. Šli jsme po promenádě Dionisiou Ariopagitou a pak mířili na vrcholek. Počasí bylo překrásné (okolo 23stupňů), šli jsme v tričku a bylo nám po výstupu opravdu vedro 😁. Nahoře je to prostě pohádka, nebyli jsme tu poprvé, ale tohle místo okouzlí vždycky. Navíc bylo příjemnější počasí než parno v létě a bylo tu tak málo lidí, v sezoně tu bývá opravdu narváno, že to bylo o to kouzelnější. Nejdřív jsme prošli  okolo divadla Heroda Attika. Výhled na Athény z každého místa Akropole je prostě úchvatný.

středa 28. března 2018

S každou padající hvězdou



„Sny jsou to jediný, co nám vláda nemůže sebrat.“
                                                                         Sungdžu Lee


No tak tohle byla vážně síla. A co je nejhorší? Že je vše pravda a krutá realita každého dne života v Severní Koreji…

S každou padající hvězdou je autobiografie severokorejského chlapce jménem Sungdžu, který žil do deseti let v Pchongjangu, uctíval Kim Ir-sena, jak ho k tomu vedli ve škole, byl poslušný, chtěl se stát vojákem a bránit svou vlast před krutými Američany. Jednoho dne je ale jeho otec, voják, zbavený funkce a poslaný s celou rodinou na venkov. Dostanou přidělený starý dům bez elektřiny, vody, topení a malý Sungdžu zjišťuje, že asi život v Severní Koreji nebude tak pohádkový, jak si představoval. Přijde o rodiče, ocitne se na ulici a musí se postarat sám o sebe. Aby přežil, vytvořil s několika dětmi gang, naučil se krást, prát se, žebrat a schovávat se před policií. Autor barvitě popisuje svůj drsný příběh a ukazuje nám, jaké to je, když si musí vystačit jen se skupinkou „bratrů“ z ulice, jsou často všichni nemocní, hladoví, prožívají neustálý strach, že je sebere (něco jako) místní policie, která hledá právě děti ulice kodžebi a zavírá je do pracovních táborů, kde všichni pomalu umírají… Tyto vzpomínky ukazují čtenáři odlišnou kulturu, kde hromady věcí, co my považujeme za samozřejmé, vůbec neexistují…

„To si děláš srandu, ne?“ řekl Čulho a vyfukoval do vzduchu kroužky dýmu. A už se nesmál.
Ne, nedělám,“ řekl jsem tiše.
„Děcka pohřbíváme pod kopcem každej den. Nepotrvá dlouho a nebude tam už vůbec místo. Můj brácha byl jenom jeden z asi tak čtyřiceti, který jsi za poslední měsíc zmeškal.“


Tato autobiografie je opravdu velice silný příběh chlapce, kterému se podařilo uniknout ze Severní Koreje. Jako bych četla o době před sto lety, období první či druhé světové války a ne o roce 1997 a později. Je to tak neskutečné, až z toho mrazí. Protože to je realita. Přítomnost a realita Severní Koreje. 

Pokud se chcete něco dozvědět o tamním životě, tak si rozhodně přečtěte tuto knihu! Dozvíte se, jak zde lidé běžně umírají hlady, nemají peníze, jídlo, léky, střechu nad hlavou, menším městům vládnou dětské gangy, které přepadávají, kradou, aby měly co jíst, jak všude jezdí hlídky a sbírají lidi, kteří se objeví mimo město nebo mimo povolený čas. Také sbírají děti a tyto gangy. Zavírají je prý do pracovních táborů, které jsou vlastně koncentrační tábory a jsou zde stejné podmínky jako v období holocaustu…

Mrazivý, bolestný, hrůzu nahánějící… takový je příběh Sungdžu Lee, kterému se podařilo ze Severní Koreje uniknout. Tento statečný chlapec nikdy neztrácel víru a naději. A to ho zachránilo. Důležité je věřit v lepší zítřky a ono se to splní. Tak to i říkávala Sungdžuho maminka. Přečtěte si tento příběh, svět by ho měl znát!

Moc děkuji KNIHCENTRUM.CZ za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde. 


pondělí 26. března 2018

Bohyně osudu ze Salonu d´Amour


Seznamte se s Angelikou, bohyní osudu, která už sedm let vlastní zavedené kadeřnictví, ale snaží se dodat vašemu životu víc, než jen pěkný účes. Co by mohla udělat pro váš život? Nechte se překvapit…

Angelika je žena ve středních letech a nedávno jí zemřel manžel. Vlastně to není tak nedávno, už to bude pár let. Ale ona říká, že se nikdy do žádného jiného muže nezamiluje. Proto se také soustředí na zákazníky ve svém kadeřnictví. Snaží se dát všechny nezadané dohromady. Ale musí nejdřív pro každého najít toho pravého, nebo tu pravou. Pro všechny ostatní sama nevidí, že možná do jejího života přichází láska a tajný ctitel. Je to vůbec možné? Ale to ještě není všechno. Na scéně se objevuje také podvodník a kriminálník, který převrátí celé městečko, kde se všichni znají, naruby… Kdo zabil místního bezdomovce? Kdo okradl Angeliky přátele o dům? Může to být jedna a tatáž osoba?


„Oskar mi pořád nalejval a pouštěl ploužáky a pak už začal bejt vlezlej, tak jsem se zvednul a začal se svlíkat. Měla´s vidět jeho výraz, když jsem odhodil podprsenku a ukázal svý chlupatý prsa. „Pojď na mou chlupatou hruď a uslyšíš zpívat vši“ začal jsem zpívat svůdným hlasem jako hvězdná Zarah Leander,“ Ricky imituje její způsob mrkání těžkými řasami s neuvěřitelnou přesností.

čtvrtek 22. března 2018

Jepice


Viděli na vlastní oči muže, kterého zaplavila tak nesmírná vlna úlevy z toho, že jeho utrpení v tomhle pekle na zemi je u konce, že jim na místě padl mrtvý k nohám.....Tisíce se jich mačkaly v prostorách určených tak nanejvýš pro pár stovek vězňů...



Seznamte se s Charlie Priestem, bývalým detektivem, který přešel na druhou stranu, na stranu práva, bývalými kolegy tak odsuzovaným činem. 
Zrovna teď sedí připoutaný k židli a po bytě mu pobíhá falešný policista a cosi hledá. Hledá jakýsi flash disk s daty, který ovšem Priest nemá a nemá nejmenší tušení, o co tady jde.
Z pout se vymaní a útočníkovi uniká, ale toto byl jen začátek. Zanedlouho se v jeho kanceláři objeví vlivný podnikatel Ellinder s dcerou Jessicou s žádostí o pomoc. Jeho syn byl nalezen brutálně zavražděn, ale u sebe měl právníkovu vizitku. Při pohledu na fotografii Priestovi tuhne krev v žilách, neboť v mladíkovi poznává onoho útočníka, díky němuž má nyní popálené a rozbolavělé obě zápěstí. O co tady jde? Práci odmítá, ale klidu mu dopřáno není. Má ještě jednu návštěvu a tím je detektiv inspektor McEwen, kterého zná ještě z doby svého působení v policejních řadách. O nic nežádá, jen o odpověď, jak moc se zná se zavražděným Ellinderem.
Navzdory všemu se Priest musí pustit do složitého rozplétání příběhu, který má začátek v hluboké minulosti. V příběhu, který začal krátce po konci druhé světové války.
Charlie Priest, sám bojující se svou nemocí, kdy jeho mozek odmítá spolupracovat a jeho vědomí si s ním krutě pohrává, se musí ponořit do krutostí páchaných na Židech a bojovat se svou bývalou ženou Dee, se kterou se nerozešel právě v dobrém. Musí se sám vyrovnávat se svým osobním životem a jeho návštěvy v Detenčním ústavu, kde je uvězněn jeho bratr, mu na klidu rozhodně nepřidá.
Jeho společníky na této cestě mu je mladá Georgia, nevinná, trochu naivní kolegyně z jeho londýnské kanceláře a neproniknutelný Okoro.
Kam až bude muset zajít a co všechno ho to bude stát při cestě za pravdou? A kdo ještě bude muset zemřít?



Bývalý právník James Hazel dobře udělal, když se rozhodl pověsit své zaměstnání na hřebík a věnovat se psaní. Rozhodně moc dobře ví, o co jde a jeho fantazie se zdá bezbřehá.
Jeho první kniha Jepice je dokonalou ukázkou thrilleru, u kterého budete muset vypnout okolní zvuky a ponořit se do čtení, aby vám něco neuniklo.
Celý příběh je protkán krátkými kapitolami z minulosti, z doby, kdy americká armáda osvobodila nešťastně známý koncentrační tábor Buchenwald. Seznámíte se s americkým vyšetřovatelem Ruckem a budete svědky jakéhosi výslechu nacistického "lékaře" Schneidera a budete trochu znechuceni, stejně jako já. Znechuceni příběhem, který už byl stokrát napsán, pokaždé z jiného úhlu, ale který je stejně zvrácený.
A pokud si myslíte, že název knihy Jepice je jen nevinnou slovní hříčkou, nemůžete se víc mýlit.




Děkuji Nakladatelství Domino za recenzní výtisk

Kniha:     Jepice
Autor:     James Hazel
Vydal:     Domino
V roce:    2018
Stran:     464




středa 21. března 2018

Neplakej




Pět dnů, tři lidé, jeden příběh. Jak dobře znáte vy svého spolubydlícího?







Ester, trochu tichá, poctivá, nenápadná, zmizí. Ne cestou v autobuse, ne z nočního klubu, ale ze své postele, v naprostém tichu noci.To si alespoň myslí její spolubydlící Quinn, když po její přítelkyni v jejím pokoji není ani stopa. Když se ale Ester opravdu neukáže, začíná si o ni dělat vážné starosti. Ovšem policejní operátorku to nijak nevzruší, dívky v tomhle věku přece sem tam zmizí a zase se objeví, po prohýřené noci. Ale Quinn ví, že Ester taková není a nezbývá jí nic jiného, než začít pátrat sama. A překvapeně zjišťuje, že o své kamarádce neví vlastně skoro nic.
Pak zde máme i Alexe, trochu nešťastného mladého muže, který se vzdal studií a zůstává v domě se svým otcem, závislým na alkoholu. Pracuje v kavárně a jeho dny jsou všechny stejné. Až do onoho osudného okamžiku, kdy vidí u okna sedět dívku s obarvenými vlasy, která ho naprosto fascinuje. Nezná její jméno, vidí jen krásnou tvář a dívku, která mu vstoupí do života, si pojmenuje Perla. 
Každý z těchto dvou hlavních protagonistů má svůj vlastní příběh, své životy, své myšlenky. A vy jen musíte rozplést celé klubko, aby jste věděli víc.

Musím říct, že čtení této knihy mi dalo trochu zabrat. Musela jsem se doslova prokousat první polovinou, která byla malinko nezáživná, trochu problém bylo pro mě minimum přímé řeči, málo dialogů  a já pořád čekala, když už to konečně přijde. A přišlo, pomaleji, ale ano. Druhá polovina knihy už nabírá rychlý spád a vy knihu jen tak neodložíte. Tvoříte si vlastní závěry, myslíte si, že už víte  a autorka si s vámi parádně hraje. Najednou zjistíte, jak moc jste se mýlili a v tom je kouzlo Neplakej.
Mary Kubica vydává tuto knihu jako své třetí dílo. Čtenáři thrillerů určitě znají i knihy Andílek nebo Hodná holka, prot ví, že autorka rozhodně psát umí.
A rozhodně vítám, že letos je v plánu vydání její další knihy s názvem Lži dokud můžeš, jejíž anotace vypadá víc než lákavě.
Pokud máte trochu trpělivosti, začtěte se do knihy Neplakej a vydržte do chvíle, kdy děj začne nabírat na obrátkách. Nic není napsáno jen náhodou a každé slovo má svůj smysl.


Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Omega
Knihu zakoupíte i v Knihy Dobrovský

středa 14. března 2018

Vařila jsem pro Picassa






Vařila jsem pro Picassa je rodinná sága, která nám ukáže, že pravá hodnota nespočívá v tom, co vlastníte, ale v tom, kdo jste.

Román se střídá a prolíná ve dvou časových liniích. Provence, jaro 1936. Sedmnáctiletá Ondine pracuje v rodinné restauraci a pomáhá zde mamince se vším. Jednoho dne jim přibude nový stálý zákazník, kterému má Ondine nosit jídlo domů a občas mu tam i uvařit. Slavný Pablo Picasso, vystupující pod falešným jménem. Přijel si do přímořského městečka odpočinout a načerpat síly. Ondine díky němu začíná chápat smysl života, co vlastně chce, jaké má schopnosti a touhy. Setkání s Picassem ovlivní celý její život i přesto, že si časem jdou každý svou cestou…
New York, současnost. Úspěšná hollywoodská maskérka Celine přijíždí na návštěvu za svou matkou a ta jí vypráví o babičce Ondine. Prý vařila kdysi pro Picassa. Nakonec se Celine vypraví na jih Francie. Objevuje zde pravdu nejen o sobě, ale o celé své rodině…

„Ucítila jeho teplý dech, když se k ní naklonil, rozepnul si pásek na hodinkách, připnul jí ho na pravé zápěstí, které zůstalo tam, kde bylo, a bránilo místo mezi jejíma nohama. Utáhl řemínek, sáhl po její bosé levé noze a pevně ji přitiskl víc k podlaze. Ustupoval krůček po krůčku a kriticky hodnotil výsledek. Potom se beze slova vrátil za stojan a zdvihl štětec. Nevěřila svým uším, když znovu zaslechla jeho rychlé rázné vlhké tahy na plátně.
Opravdu se to stalo! Pomyslela si užasle. Ze všech lidí na světě maluje velký Picasso zrovna mě!“

Vařila jsem pro Picassa je úžasně čtivý román plný dějových zvratů, rodinných tajemství, lásky, umění, skvělého francouzského jídla, složitých rodinných vztahů… tím vším si mě příběh získal. Neustále se něco děje, životní osudy hlavních postav jsou dech beroucí a já si je moc užívala. Musím zmínit také obálku. Ta je prostě skvostná! Získala si mě na první pohled. Už díky ní jsem věděla, že si knihu musím přečíst.